Další rozhovor a další důležitá osobnost, tentokráte z oblasti streetwearu. Pozvání k rozhovoru přijal Robert Glos, jeden ze zakladatelů Snapbacks.cz. Kromě začátků zmíněného obchodu pověděl něco i o jeho krátkém setkání s Tinkerem Hatfieldem.
Ahoj Roberte, jsem rád, že jsem s tebou mohl dát dohromady tenhle rozhovor. Většina lidí tě zná spíše pod pseudonymem „Rob ze Snapbacks.“ Představ se nám nějak krátce.
Ahoj, je mi 26 a firmu, kde jsme dřív dělali eshopy a jiný webový aplikace, jsem přetvořil s pomocí Petra, kterýmu firma z půlky patřila, na Snapbacks.cz z čehož se pak stala jiná firma. Původně jsem tam byl jako zaměstnanec po neúspěšné vysoké škole. A to jsem vlastně do teď. Od malička jsem byl na netu (to jsou dneska mladí sice v nižším věku, ale dřív na to nebyly tablety a internet jel rychlostí GPRS přes pevnou linku) a hledal jsem způsoby, jak nemuset moc pracovat a vydělat díky Internetu a být třeba známej. Takže jsem pořád něco psal, snil svůj sen a tak. Když jsem objevil tenisky, začal jsem je ještě bez facebooku v česku dealovat ostatním – pomáhal jsem nakupovat na ebay a zahraničních obchodech. Měl jsem pocit že byly drahý, nebo že tady nebyly. A tak jsem to musel dělat. S tím jsem začal psát Hypebeast.cz. Získával jsem čtením znalosti a předával je dál. Jenže jsem to nedotáhl na Refresher a tak to nevydělalo nikdy nic, kromě těch pár tenisek za měsíc co lidi chtěli a provize z nich. No a samozřejmě jsem si postupně myslel že e-shop bude asi tak nejlepší a nejvíc snadný – že jenom posíláš balíky. Později se ukázalo, že to tak není. Ale byla celkem sranda eshop rozjíždět a je sranda ho udržovat a rozvíjet. Což děláme každej den. Ale k tomu se dostaneme. Koukám že jsi to chtěl krátce.. a to já neumím.
Společně s Petrem jste stáli u zrodu jednoho z nejúspěšnějších obchodů na poli streetwearu u nás. Jak vás vůbec napadlo něco takového vytvořit?
Vždycky jsem chtěl lidem prodávat tenisky. Ale v té době už nebylo co nového přinášet. A když jsem to pochopil, vrátil jsem se k přemýšlení, co teda nabídnout. A někdy v té pracovní rutinně mě večer doma prostě napadlo že si stejně oblečení a další věci vždycky vyberu na těch zahraničních obchodech. A už ani nevím jak a kdy jsem se dostal k webovkám Mitchell & Ness a slintal jsem nad těma jejich varsity bundama. Pak jsem asi nějak zjistil že dělají kšiltovky a začal jsem se rejpat v té historii, jak to mám rád, a zjišťoval jsem který ty firmy dřív dělaly kšiltovky a který byly nejvíc autentický a který přežily do dneška. A asi to byl před těma pár letama znovu nastolenej trend snapbacků, kterej už vybouchl v zahraničí a mezi lidma i tady, ale já zas tak hudbu nesledoval, ani jestli se nosí kšiltovky Ale nějakým štěstím mě napadlo, že to asi vlna bude a že by lidi asi mohli chtít snapbacks. Takže jsem napsal na mail z těch amerických webovek Mitchellu a založil jsem facebook page, abych zjistil jestli bude zájem. Před tím jsem nějaký stránky na facebooku měl, ale tady to bylo jiný. Lidi to zajímalo a tak jsem to začal hrát tak, že by mohl být eshop. A oni se z toho Mitchellu haluzně ozvali, protože TO BYLA VLNA a hledali prodejce. A díky tomu, že jsem to řekl klukům v práci, se to rozjelo. Sám s bráchou bych to “točil” asi jako ti, co dnes zkouší jít v našich stopách. Nebo by nám spíš neotevřeli ten account u Mitchellu.
V prodeji máte hned několik značek, které se u nás jinak sehnat nedají. Je těžké se s těmito brandy domluvit na nějaké spolupráci a s jakou značkou jste bojovali nejvíce?
Díky tomu, že s Mitchellem to bylo relativně snadný, tak nás to namotivovalo a podobnej mail jsme psali do většiny značek co jsem léta miloval. Teda psali jsme až po nějakých pár měsících, když to vypadalo, že něco prodáváme. No a někdo ten business řeší a reaguje, a někdo ne. Někdy nás to netrápilo, protože jsme nemohli stejně nakoupit od všech najednou, ale postupně se to protřídilo a zbyly nám ty “diamanty”, u kterých nás pořád sralo že neodepisujou a že nemáme telefon nebo jinej kontakt. A potom nás značky zvaly na tradeshows a tam občas byly ty, co jsme je nemohli kontaktovat. Když nebyli namyšlení a bavili se s looserama bez kamennýho obchodu tak jsme to třeba vykomunikovali tam. Ale pak stejně někdy neklapala následná mailová komunikace. No mohl bych o tom napsat knížku. Těžký to bylo s Pink Dolphinem, díky nim a dalším jsme přistoupili na myšlenku, že by se nám hodil kamennej obchod. Megasložitý to bylo s Black Scale, si pamatuju. Dobrý haluz byla SSUR, akorát si myslím, že na Česko to bylo trochu předčasný. Pak zas rok dělali hrozný designy a teď to asi bude zase dobrý. Težký je to i letos s některejma z veletrhů v Los Angeles nebo Berlíně – i když se s lidma vidíš, bullshitujou ti do ksichtu. Nebo ještě neví, co jak bude a kolik obchodů vlastně realně potom obslouží v dané oblasti. Vybírají si a je to boj, kterej se táhne.
Last Kings byli a jsou oříšek, HUF byl nezvladatelnej, Jason Markk bylo těžký dostat. Diamond Supply, to byl maraton taky. A taky mě štvou věci okolo sportovních licencí. Že třeba American Needle, kterej dělá božský snapbacky, vlastně do Evropy neprodá ani ň. A tak to má víc značek.
Spousta lidí si přála, abyste otevřeli kromě eshopu i kamenný obchod, což se vám celkem nedávno povedlo. Chybí ti ten osobní kontakt se zákazníky, který probíhal dříve v kanceláři?
Jo to mi chybí, ale to mi chybí i na facebooku, kde stejně pořád jsem. Lidi ani já nebudeme pořád stejní. Já bych třeba mohl být na prodejně, ale rosteme online a to mám na starosti já. A kromě toho, že nikoho dalšího na tu práci zatím nemáme (a nutně nepotřebujeme), tak já mám i problém tu práci delegovat. Mě vadí když to ostatní nedělají jak já chci. Když poznám, že to dělají lépe, tak je to super, ale nemůžu předat celý know-how, respektive tu kulturu vztahu se zákazníkem a znalost produktu jednomu dalšímu člověku, abych měl víc času. Jednou, postupně, to asi uděláme, ale hned teď víc času mít nebudu. Jsem pořád ale rád, když potkám někoho kdo k nám chodil od začátků. Zjišťuju, že k nám chodí pořád a baví se s klukama a Lindou na prodejně o tom, že já a Petr tam nejsme. Ale nám to nenapíšou… Tak se to dozvím až později. Jsem rád že na prodějně jsou lidi, kteří komunikují přesně tím stylem, jak jsme to dělali od začátku. To se nám povedlo.
Ví se o tobě, že máš velmi rád tenisky a před nějakou dobou jsi také provozoval web hypebeast.cz, sleduješ sneaker game stejně vášnivě jako dřív, nebo už na to není tolik času?
Jasně že sleduju pořád, asi ne stejně jako když jsem to dělal 4 hodiny denně, ale když to miluješ…
Kolik párů máš ve své sbírce a jaký je pro tebe nejcennější?
To jsou dva pohledy, který pro mě nejsou důležitý. Nejlepší jsou vždycky ty nejnovější, teda pokud mi sednou. Mám třeba dvacet, dvacet pět párů. Nejcennější jsou teď Air Command Force, protože jsem za poslední roky klikal na ne jeden článek typu “bring them back”. A oni je fakt udělali! Takže jsem je měl zamluvený snad už když je kámoš ze Streetsportline objednával.
Tinker nám na letošek slíbil Air Magy a dle všeho to s týmem také stihnou. Ty ses s ním dokonce krátce setkal, prozradil ti nějaké tajnosti, haha?
Setkal jsem se sním u záchodů, takže tajnosti odhalovat nebudu, ale ten samej večer v té samé budově o Air Magách mluvil v tom smyslu, že 2015 je rok powerlaces a že je stihnou. I když to některý web citovaly jen jako nějakou možnost, tak on vypadal jistě.
Jak bys zhodnotil oblékání mladých lidí, sleduješ nějaké zlepšení oproti dřívějšku?
Zlepšení jo, ale tak to je samozřejmý. Svět se otvírá a stalo by se to za jakékoliv příležitosti a trendy sem dojdou vždycky. Co pozoruju je čím dál lépe oblíkaná mladší generace. Netušil jsem že budeme dělat obchod pro tak mladý lidi. Super je že to sledujou ve věku, kdy já nesledoval nic. Prostě všechno jde kupředu!
Byl bys rád, kdyby někdo začal točit vlogy o streetwearu, teniskách, etc.? Něco podobného jste dělali s projektem Spalte Fejky, který už myslím nefunguje. Proč jste se tomu přestali věnovat?
To zní hodně zajímavě! Spíš bych to viděl podobně jako byl projekt Delicate Punx, to vlastně točil YDNKNW.TV nebo ještě jinak než tenhle formát. Fejky byly nudný, nevěděli jsme jak se chovat před kamerou. A ty komentáře mě docela drtily. Každopádně to není mrtvý, jen jsme řekli, co bylo podle nás třeba k takovýmu obecnýmu rozpoznání fejků a nechali to na lidech. Pozornost to vzbudilo a teď když s klukama prodáváme tenisky v obchodě, tak máme natočenej samozřejmě další díl!
Díky za rozhovor a ať se daří!
Já díky!